EJC 2016: zážitek pro diváky i zkušené turfmany

Poslední zářijovou sobotu se v Conseq Parku uskutečnilo dostihové odpoledne, které všem milovníkům tohoto sportu nabídlo možnost zhlédnout hvězdy evropského formátu a srovnat jejich práci s těmi, které známe z našich drah.

Čeští žokejové jsou v posledních letech úspěšní na středoevropských závodištích, o jejich práci je zájem a dokázal to i výsledek Evropského poháru, jehož vítěz Bauyržan Murzabajev sice není v Čechách vyučený, reprezentoval svoji vlast – Kazachstan, ale dostihy začal jezdit před několika lety právě ve Velké Chuchli. Ze začátečníka se vypracoval na žokeje, o kterého je zájem v Německu a který dokázal obstát v takové konkurenci, jaká se 24. září sešla v chuchelském Conseq Parku!

Po zhlédnutí dostihového odpoledne, s účastí 16 evropských žokejů různé výkonnosti, jsem se rozhodl podělit se s vámi o postřehy bývalého žokeje a trenéra.

Největší hvězdou tohoto krásného odpoledne byl Gérald Mossé, na kterého se soustředila moje pozornost již od nasedání v paddocku, přes jeho práci ve zkušebním cvalu, až po průběhy dostihů. Mossé názorně předvedl, jak využít letitých zkušeností i v sedle Always On Sunday. Taktikou start – cíl, ve falešném tempu, výrazně přispěl k vítězství nad velkým favoritem Meandrem. Meandrova vytrvalost je prověřena v grupových dostizích ve Francii a Německu, ale i takového favorita je možné porazit taktikou. Dostih jsem s velkým zájmem sledoval, protože tato taktika je úspěšná jen tehdy, pokud ostatní jezdci nasazené tempo respektují. Vedoucí jezdec musí nejen uklidnit svého koně, aby nepuloval (nevysiloval se snahou zrychlovat – pozn. red.), ale i ostatní koně přimět k tomu, aby tempo přijali a v jezdcích vyvolat dojem, že tempo je přijatelné. Narušit nebo znemožnit tento průběh dostihu může jen žokej, který tuto taktiku prohlédne a začne „tlačit na tempo“. Posune se k sedlu vedoucího koně, nebo přejde do vedení. Očekával jsem, že u tisíce metrů, kde byla prakticky poslední možnost učinit změnu, některý žokej přejde do vedení. Protože se tak nestalo, bylo o vítězství Always On Sunday rozhodnuto. Často po takovémto dostihu slýchávám nářky, že to bylo pomalé, hrozné… Rád bych vysvětlil, že dostihy, jako každý sport, podléhají taktice a je potřeba tuto situaci přijmout. Ani ve fotbale a dalších kolektivních sportech není možné, aby obě mužstva jenom útočila. I na vrcholných sportovních akcích je možno vidět hru útočnou i defenzivní… Je to prakticky jediná šance, jak může slabší porazit silnějšího. Stejné je to v dostizích. Často jsem byl v sedlech koní, kteří neměli potřebnou kvalitu k vítězství, proto jsem se naučil tuto taktiku úspěšně realizovat.

Další jezdecký výkon, který mě zaujal, bylo vítězství právě Bauyržana Murzabayeva v sedle Dally Hit. Ocenil sem jeho dobrou psychiku, vzhledem k vypjaté atmosféře, mládí a zkušenostem: vydržel čekat s finišem na posledních 300 metrů. Klisna Dally Hit se stala koňskou hvězdou dostihového odpoledne. Disponuje raketovým zrychlením a dokáže o vítězství bojovat osamocena.

Ne každý z žokejů měl možnost sedět na nejlepším koni, neboť obsazení bylo losováno. Los může někomu přinést více štěstí, jinému smůlu, ale je objektivní a je používán při podobných akcích po celém světě.

Viděli jsme krásné souboje, s korektním užíváním bičíků, oproti loňskému roku hostující žokejové více respektovali naše pravidla v této oblasti. Mimo jiné jsem zaznamenal změny sedu při podpoře koně v cílové rovině. Občasný kontakt se sedlem, posunutí těžiště, ale také změna sedu, kdy jezdec náhle opustí klasický sed a horní polovina těla jde prudce nahoru. To vše je hledání náhrady za omezení pobídek bičíkem. Dále bylo vidět využití celé šíře cílové roviny, kdy žokej hledá pro svého koně ideální dráhu. Nesnaží se důsledně kopírovat bariéru, hledá prostor pro závěrečný finiš. Každé vzetí koně zpět při křižování, mívá za následek ztrátu rychlosti.

Při startech zahraničních žokejů u nás, často dochází k diskusi o srovnávání s našimi jezdci. Nutno brát na zřetel i rozdílné podmínky, ve kterých zmínění vykonávají toto náročné řemeslo. Rozhodující je počet startů v jedné sezoně. U nás je to přibližně 100-200, ve vyspělých dostihových státech kolem 600-1000. Mnohonásobný počet startů znamená rychlejší růst zkušeností, možnost dříve se stát zralým, zkušeným žokejem. K tomu přispívá i větší konkurence žokejů z různých států i starty na daleko větším počtu závodišť. Žokejové v zahraničí mají většinou ideální hmotnost a tělesné předpoklady pro tuto práci, což je jeden z předpokladů budoucích úspěchů. Naši jezdci jsou v posledních letech vyšší a těžší. Úpravou hmotnosti potřebné pro dostihový den ztrácejí mnoho energie, proto je pro ně tato práce náročnější a na výkonu se to projeví.

Výrazný rozdíl je letos možné zaznamenat v používání bičíků, hlavně v jejich zneužívání. Po loňské sezóně došlo k úpravě Dostihového řádu a dostihoví komisaři dostali do rukou daleko účinnější nástroje, jak tento nešvar postihovat. Jejich práce se zlepšila a žokejové, až na malé výjimky, tyto změny respektují. Jsou nuceni daleko více jezdit rukama a sedem. Tím se zároveň posouvají k úrovni žokejů ve vyspělých státech.

Že naši žokejové v konkurenci obstojí, dokázal výsledek celého odpoledne a konečné pořadí muselo potěšit každého „dostihového vlastence“!

Celé odpoledne proběhlo za ideálního počasí ve výborné atmosféře a také přímý televizní přenos přispěl k propagaci dostihů a pobavil i ty, kteří mají do Chuchle daleko. Nezbývá než poděkovat pořadatelům za perfektně připravenou dráhu, sponzorům za uspořádání již druhého ročníku této akce, žokejům za účast, televizi za přenos, divákům za hojnou návštěvu a již se těšit na ročník příští!

Ferdinand Minařík st.

Fotogalerie 1

Fotogalerie 2

Fotogalerie 3

Fotogalerie 4